Chci chtít ale nechci

21. ledna 2017 v 0:36 | L. |  L.
Posledních pár let života se mi jeví jako nikdy nekončící stav permanentní otrávenosti, deprese, nudy a zlosti. Vstávat z postele je každé ráno těžší. Chci, aby mě bavily věci. Chci, aby mi malování, psaní a filmy stačily. Chci aby mi stačil vztah a dokonalá milující rodina. Nechci ve všem vidět bezcílnost a nudu. A už vůbec ne tu do nebe volající blbost.
Všechno je pitomý a já mám chuť vypařit se do jiné dimenze nebo prostě přestat existovat. CHci zpět toho ambiciozního chlapce, kterým jsem býval. Proč se mi tohle děje?
Kam se poděla dětská radost z heliového balonku a cukrové vaty na pouti? Myšlenka na to se mnou teď ani nehne a ten nezájem mě ničí. Chci zpět tu radost, chci jí znovu cítít. Chci si vzpomenout, jaké to je. Chci zase cítit to napětí, když jsem odpočítával dny do nových dílů svých oblíbených seriálů. Nebo třeba ty neskromné nákupy. Chci znovu běhat po knihkupectví a chtít všechny tituly v poličkách. Chci se těšit na dovolenou. Prahnu po tom, toužit po něčem.
Jediné, po čem toužím je něco vůbec chtít.
Nenapadá mě žádná činnost na planetě, co by mě teď bavila a co bych skutečně chtěl. Něco, co by mě naplnilo radostí a zbavilo té prázdnoty. A když nejde nic tvořit, zbývá jen nevděčně ničit. Jedná se ale jen o zbytečné a dětinské kopání kolem sebe a nemění to vůbec nic, kromě narůstání vlastní zlosti.
Když procházím s plnou peněženkou obchoďákem, otráveně si představuju, jak bych dříve lačně vymetal police s knihami a oblečením. Jak bych si nakoupil plný košík dobrého jídla. Teď ale znudeně odcházím s mlékem a toaleťákem a uvažuji, jestli jsem se změnil já, nebo kvalita sortimentu.
Přestalo snad existovat dobré jídlo, hezké oblečení a zajímavé knihy? žaludek mi kručí a v puse mám sucho, ale ani po stém prohlížení regálu nemůžu najít nic, čeho bych se s chutí napil, či najedl.
Chci chtít jít ven s kamarády. Jenže nechci. Nevím jakou hudbu si pustit. Chci vedle sebe mít někoho pozitivního, pro koho bych mohl alespoň předstírat, že mě zmíněné věci baví.
Připadám si jako v pasti, ze které mi chybí motivace chtít se dostat. Nemám absolutní touhu s tím bojovat, protože mi přijde, že není pro co.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama