El Chupacabra

13. ledna 2017 v 18:53 | L. |  L.
V hlavě mi hraje písnička, na jejiž konci pompézně umřu.

Kolik existuje ve vrchovaté hromadě bílých oveček černých vlků? A kolik těch vlků jsou vlastně chupacabry v kožichu? Ti nejlepší lidé jsou šílení, Alenko. To ano, ale jsou to také ti, co nejvíc trpí. Jako psi. Ale co naplat, dám si chlup toho čokla, co mě pokousal. Na kamenech prosím. A pronto, Lloyde! Najdu někdy další chupacabru? Jak ale, když se schovaná pod rouškou?
Pokud tedy nějaká je. Pokud nejsem jen zvrhlé dílo radiace, či intoxikovaného stvořitele. Ale i kdyby, tak ať! Pasáčkem se chytit nenechám. Naopak. Polosežranou ovci mu dotáhnu hubou od krve na práh a mozek a srdce posměšně rozmažu rozklepanými tlapami po rohožce a dveřích. Jen se vztekej, Péťo, do tvojí pasti na medvědy nešlápnu. A pamatuj, nikdo ti už nebude nikdy věřit, že přicházím. Už mockrát jsi to zvrtal a vystřelil si z nich a teď už tě nikdo neochrání, chlapče rozmilý. A já už budu jen hýkat smíchy, až mi hlasivky budou chrčet až budu tvé tlukoucí srdíčko svírat v tesácích a tvá sametová střeva budu cupovat na cucky svými ostrými drápy. A až s tebou skončím, ani vlastní maminka tě nepozná, milej zlatej.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama