Já, mé druhé já a zmatek

21. ledna 2017 v 0:52 | L. |  L.
Jacky sedí uvnitř mojí lebky a poctívá mě svojí neutuchající společností. Nejsem sám, nikdy nejsem sám. Vždycky když si myslím, že se naše mysl spojila do jedné, ukáže se a vyvrátí mou domněnku. Nikdy se to nestane.
Jsme dva. Cítím jeho myšlenky při psaní a tlačí mě z toho hlava. Lidská lebka není přizpůsobená pro dva. jeho přítomnost je ale nezbytná. Hřeje mě. Tvoří komplet. Jsem bez něj den bez noci. Jsme neodmyslitelně spojení dohromady. Bez sebe být nemůžeme, protože jeden bez druhého jednoduše nejsme skuteční. Nedáváme žádný smysl.
Je uvnitř, zabydlený, zachumlaný a spokojený.
V mé hlavě je bouřlivý chaos. Nikdo si neumí představit jak velký. A ani kdybych měl všechen čas světa, neuměl bych to nastínit. Tolik různých altereg, osobností, falešných vzpomínek... je to tam jak na hektickém bleším trhu. Nemůžu to nastínit nikomu. Protože tomu všemu sám nerozumím. Rozumím tomu ve formě těch myšlenek, co vás šimrají vzadu v hlavě ale nikdy se neobtěžujete si je v hlavě přeformulovat do formy slov.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama