Jim Carrey a já

21. ledna 2017 v 0:11 | L. |  L.
Může být můj oblíbený film z dětství geniální metaforou pro můj současný život? Když jsem tehdy viděla 'Masku', netušila jsem, že jednou taky budu takovou sám mít. Říct to mému mladšímu já, jásalo by štěstím. Vždycky po takové toužilo. Teď je J. moje maska. Můj rozpustilý zelený zlodějíček tančící rumbu.
Jsem Stanley. Nijak ze svých okruhů nevybočuji. Nikdo neví, že se jedná o přetvářku. Pak ale nastane noc a doktor Jackyll pustí z úzdičky svého srahého dvojníka a voilá, jsem maskou. V zeleném tornádu se řítím vstříc různým 'kulišárnám' a nenechám lidi za masku nahlédnout.
Věděl jsem to už v dětství, nebo je má tehdejší láska k tomu filmu náhoda?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama