Lidé bez obličejů

21. ledna 2017 v 2:14 | L. |  L.
Kdo jsou ti lidé bez obličejů? Co je to za sféru? Kolik takových vrstev je? A v kolika jsem už byl? Astrální cestování je dar. Nevšední kotvička, co potvrdí každý můj den. Forma odměny. Ani nevím, zda je jedná o přeludy či o spirituální záitky. Ale je mi to vcelku jedno. Je to jako smáčet se co černého zakaleného rybníku plného přízraků a příšer, ale stále být přivázaný k molu. Nevím, co by se stalo, kdyby bylo lano přestřihnuto. Nejspíš bych cestu ke břehu už nenašel a utopil bych se v chladných hlubinách. Z nějakého důvodu mě ta představa ale neděsí. Naopak, mám chuť pokoušet štěstí a natahovat lano pořád víc, i s rizikem, že může prasknout. Co je asi tam dál? Nemůže to končit u tohohle. Je tam toho víc, ale přivázaný v provazu to nikdy neprozkoumám. Střípky mi vybavují jen černé siluety a široké úsměvy.
Imaginárium Doktora Parnasse, to je ono. Ten film zachycuje sféru, podobnou té, kam chodím já. Nemůžu být tedy jediný, kdo sféry objevil, když jsou o tom i filmy a knihy. Ví ale někdo, jak to funguje nebo jen také bojácně smáčejí špičky nohou? Co je imaginarium zač? Co jsem objevil? Nejsem evidentně první ani poslední, kdo tuhle říši objevil. Přijde mi to jako jakýsi nevyřčený odkaz. Štafeta. SKupinka zasvěcených, co má nárok nakouknout za zrcadlo.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama