Miluju tě, ale nedýchej prosím

21. ledna 2017 v 0:19 | L. |  L.
Přijde mi, jakobych svůj čas trávil s květinou ve váze. Moje snoubenka jen tiše přijmá potravu a zabírá prostor, ale moc zábavy s ní není. Poslední dobou jen jí a spí. Důsledkem nějakého deficitu nevydrží vzhůru bez únavy ani jeden celý den. Může to být sebehezčí květináč, ale moc si s ním nepopovídám. Můžu maximálně tak koukat. Ale nejspíš se jedná o květinu, na kterou mám dráždivou alergii, vzhledem k tomu, že díky ní v noci oka nezahmouřím. Nesnesitelné chrápání od osmi večer do dvou odpoledne zakryté alergenní metaforou mě vytáčí a žene mi páru z uší.
Každý nádech, zachrochtání, nebo ukápnutá slina mě naplňuje nutkáním popadnout polštář a zardousit svou nic netušící ženu s chladným odporem a odtažitostí, kterou v takové noci cítím. Mám vztek a nudím se. Mám spánkový deficit. Můj byt je okupován věčnou nocí. Věčnou tmou. Postel je pořád zabraná rozvaleným tělem a já jsem nucen své večery, noci a rána trávit v tísnivém šeru jen pod světlem monitoru a za doprovodu zvuku cvakání klávesnice. Doprovázen tichou hudbou a arytmickým hlasitým dechem, na který jsem si nezvykl ani po všech těch bezesných nocí.
Jak můžu tak milovat někoho, kdo mě tak neskutečně rozčiluje?
 


Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 21. ledna 2017 v 0:21 | Reagovat

to znám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama