Svět za zrcadlem

21. ledna 2017 v 1:46 | L. |  L.
Dny splývají do nerozeznatelného zmateku, ze kterého vyčnívají záblesky. Jakési střípky ukotvující vzpomínky. Záchytné body v realitě tomu říkám. Mimo ně ale nefunguje čas, prostor, ani žádné jiné zákonitosti, Taková moje malá disociovaná skrýš. Říše divů za zrcadlem, kam se tak často uchyluju. Za střízliva si na ní nevzpomínám. Jsou to jen záblesky a střípky. Ale vím, že když to přijde, náhle vím všechno. Trávím za zrcadlem, v disociaci spoustu času. A ty vzpomínky, ty záchytné body, mi slouží jako kotvy. Jako pupeční šňura se zdravým rozumem, která mě vyvádí ze světa za zrcadlem. Bez ní bych se ztratil s říši divů plné zrcadel, animáků, špatné výslovnosti a koordinace a lidí bez obličejů. To jsou ty střípky, co mi odtamtud zůstávají zaražené v hlavě. Nedává to samostatně smysl ale společně to tvoří jakousi vrstvenou sféru, ve které se čím dál tím častěji nacházím. Je lákavá. Úplně bych se tam ztratil, nebýt té kotvy v realitě.
Má slova nedávají žádný smysl.
Avšak dokud byla pouze ve formě myšlenek, zněla tak logicky a odůvodněně. Na papíře to zní jako počin šílence. Jako dílo pomateného chudáka. Nikdo by nevěřil, že při psaní tohoto počinu jsem střízlivý.
Mezi bláznem a smažkou je totiž velice tenká hranice. Je těžké být obojím a své karamboly zařazovat do jednotlivých kategorií. Když chodím za zrcadlo hodně, přijde mi, že i když odejdu, stále v něm jednou nohou zůstanu. Když zavřu oči, vidím křičící tváře. Jako otisk říše divů. Je obrácená. S otevřenýma očima nevidíte nic a se zavřenýma zázraky. Díky tomuto jevu- těm tvářím a nesmyslům co píšu- vím, že jsem pořád neunikl úplně. Že tu nejsem zakotvený stabilně a jistě. Jako by se o mně přetahovaly dvě různé strany. Jsem z toho ospalý.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama