zelená plíseň

20. ledna 2017 v 2:44 | L. |  L.
Jsou věci, o kterých se před lidmi nemluví.
Všichni to chtějí slyšet, aby vás mohli utišit a uklidnit svou vřelou náručí. Psychoterapeuté chtějí vaše slovo, že když ty pocity nastanou, musíte jim dát vědět, než cokoliv uděláte, aby měli čas vám to rozmluvit. Všichni vás litují, ale nikdo vás nechápe.
Ale vy, co trpíte také sebevražednými sklony chápete. Chápete všechny ty neutuchající pocity. Jak málo by stačilo, aby to všechno přestalo, že?
Jak vysvětlit někomu, jako jsou oni, že se chci zamknout na padesát západů a skočit z balkonu pod vlivem těch hořkých démonů ve formě pilulí a litru vodky? Ta představa se občas jeví tak rajsky! Chci letět, proletět chodníkem a propadnout se až do hlubin pekelných. Chci se odpoutat od všeho a od všech a rozplyznout se z třiceti metrů na obrubník. Chci obarvit rudě tu odporně bílou Hondu dole a cestou se bezstarostně usmívat od ucha k uchu.
Vyhráváš, Péťo, spokojený? Vykřičím svou prohru do světa, jen už mi konečně dej pokoj. Chci ránu z milosti. Ano, vím, že nemůžeš. A já ti pušku nepodám. Mám strach. Proč to nejde jinak? Nechci ve skutečnosti tohle. Chci se zkrátka vypařit a přestat existovat. Ne, přeju si, abych se nikdy nenarodil. To by bylo ještě lepší. Moje apatie je postupně mění v zoufalství. Život jsou teď mísa plesnivých lupínků a já už z nich nechci ani sousto. Mám chuť je vyzvracet. Nenávidím všechny a všechno.
Svojí družku za to, že mě miluje. Svoje rodiče za to, že mě milují. Svoje přátelé za to, že mě milují. Strčte si svojí lásku do prdele! Nemůžu kvůli vám umřít! Jen abych vám neublížil!
CHci se ufetovat ve tmě svého bytu. Sám a bez pocitu viny. Díky vám jsem ale odsouzen k hořkosti života. Chtěl bych dostatek apatie jim všech chrstnout ty lupínky do tváře a zabalit to. Jenže tolik apatie nemám ani já.
Chci, aby mě všichni z nich nenáviděli. Aby mi to dalo sílu odrazit se od toho zábradlí nebo spolknout ty prášky. Tak to ale není. A já jsem dál nucen ládovat se tou ohyzdnou smradlavou zelenou plísní.
A pokud tohle čte někdo, kdo na tom byl někdy stejně, nemůžu vás povzbudit jinými slovy, než tím, že nejste sami. Protože vím, že žádná slova útěchy na tohle nejsou.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama