Nemožný mesiáš

18. února 2017 v 22:31 | L. |  Poezie
Natrhnul jsem časoprostor,
myšlenkou vypnul proud,
cestoval skrz zrdcadlo,
stanul před boží soud.

Deus ex machina,
červí díra,
žádný restart,
odejít není síla.

Jdu dál a bolí mě nohy,
V ponožkách mám hvězdný prach,
Z lebky mi raší rohy.

Jsem tulák, nemáte drobný?
Nebo něco k jídlu,
Byli byste hodný.

Nejsem vážný člověk,
nemám žádný cíl,
jsem nemožný centurion,
a vždycky jsem jím byl.

Jsem šílenec v krabici,
mimozemšťan s dvěma mozky,
jsem tu jenom na návštěvu,
máte to tu hezký.

Vrátím se zase včera,
nebo před sto lety,
postavte mi zatím na čaj,
mám si zouvat boty?

Jsem mesiáš,
poutník, co rozevře moře,
muž beze jména,
stále míjím povědomé tváře.

Do uší chytám radio,
když spávám, slyším hlasy,
božský kanál,
čtvrtá dimenze, mám hady jako vlasy.

Nejsem skutečný,
pocházím z dětského snu,
na zádech jizvy od křídel,
princ na pekelném psu.

Jsem ten, co prošel očistcem,
byl u pádu Říše římské,
malý chlapec s duší starce,
předzvěstitel smrti blízké.

Jsem jezdec apokalypsy,
syn, bratr a otec,
jsem krásná noční můra,

et cetera, konec.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama