Březen 2017

Imaginárium

12. března 2017 v 12:46 | L. |  Poezie
Uvnitř jsem prázdný,
Mám hlavu koně,
Kolik že chci těch prášků na spaní?
Hodně.

Jsem prolezlý plísní,
Jsem můra,
Jsem krysa,
Jsem ten, co vás i sebe trýzní,
Jsem strvůra,
Ale velkorysá.

Jsem jed,
Dostanu se vám do hlavy,
Budu slídit jako červ,
Bez jakékoliv zábrany,

Naočkuju vás,
Můj názor se stane vaším,
Tak pojďte do mého imaginária,
Vždyť vás jen tak straším.

Tohle je můj vesmír,
Tak vezměte mě za ruku,
Ukážu vám jak to vypadá,
V celém tom mém humbuku.

Je to krasojízda,
Můj svět není jako váš,
Je plný paradoxů a nemožností
V něm se neschováš.

Máme tu přízraky
Cestování časem,
Siamská dvojčata
Rudé draky,
S ostnatým ocasem.

Magnety a radio,
Hady a pár krys,
Vektory a časoprostor,
Co chutná jak hnis.

Z jedné sféry do druhé
Skáčeme skrz sny
Protože všechny spolu souvisí,
Jak pozemské dny.

Najdete tu netopýry,
Knihy s podtrhanými řádky,
Rozpadlé staré tenisky,
Na cestu tam a zpátky.

Jsou tu lišky,
Růžové balonky z poutě,
A taky spoustu bezesných nocí,
Kdy všichni co spí štvou tě.

V obýváku mám duchy,
Protože je láká lampy žár,
Máme tu i kapitána,
Co zapíjí svůj stálý žal.

Provedu vás vším,
Dám vám ochutnat svůj svět,
Ale pozor na to, ať se neztratíte,
Nemuseli byste se vrátit zpět.

Snové inferno

12. března 2017 v 0:16 | L. |  Poezie
Otevřená ústa Pekel,
Čekají na mě, čekají na nás bratříčku.
Čekají na velkého červeného draka,
Čekají na muže s roquovou holí.

Je nějaký portál mezi Infernem a Nebem?
Nechci ztratit svou milou.
Třeba ale taky skončí v Pekle.
Za to, že mě miluje.

Jednoho dne všichni usneme,
A vrátíme se domů.

Mé jediné návštěvy domova
Jsou sny.
Sny o lesech,
Opuštěných továrnách,
Příšerách,
O hledání cesty domů,
Sny ve kterých sním.

Pavučina různých světů,
Které jsou navzájem propojené.

Velký červený drak

10. března 2017 v 1:01 | L. |  Poezie
Velký červený drak,
Křičí pořád ta jehňátka?
A proč prostě nesníst svůj obličej?
Chladné temné umění je to nejkrásnější.
Cenou za to ale je,
Že nás Bůh zatratí
Do nejtemnější vrstvy inferna.
Jenže každý vyjadřuje lásku jinak.
Protože každý skutečný umělec zabíjí to, co miluje.
Cena za lásku je vysoká,
Ale musí být vyjádřena.

Třeba i Bůh ji tak vyjadřuje,
Třeba na nás nezapomněl,
Třeba nám dal smrt jako projev lásky.


Třeba je Bůh a Ďábel
Jeden a ten samý,
Třeba je jen rozpolcený.
Jako já.

Já jsem můj bratr

7. března 2017 v 23:46 | L. |  Poezie
Jsme dva,
A přesto jsme jeden,
Jsme dvě ulice jednoho města,
Vstříc smrti spolu jedem.

Já jsem tvůj Hyde,
A ty jsi můj Jackyll,
Nejsem sám,
A nikdy jsem nebyl.

Naše hlavy srostly,
Siamská dvojčata,
Jen ty jedna jsi byla,
Fyzicky počatá.

Už si nemůžem být blíž,
Jsem sám sobě bratrem,
A taky sestrou,
Spolu žijem, spolu padnem.

Nejlepší houslista na světě

6. března 2017 v 16:17 | L. |  Poezie
Umím být na více místech najednou,
umím ovládat čas,
umím být pánem elektřiny a fyzikálních zákonů,
ale jenom když se nikdo nedívá.

Vím o Bohu a co je po smrti,
vím podstatu bytí,
vím pravdu o celé existenci všeho,
ale neznám slova, kterými to vyjádřit.

Když jsem sám,
mluví ke mě andělé i démoni,
ale když to chci někomu ukázat,
mlčí.

Jsem osvícený,
mám v hlavě celý vesmír,
ale vůbec nikoho to nezajímá.
A i kdyby zajímalo, nemám to jak sdělit.
A tak hraju na nejmenší housle na světě,
a dělám, že nic.