rozmarné léto

28. dubna 2017 v 9:34 | L. |  L.
Neumí to napodobit lidskost důvěryhidně. Absurdnost technické poruchy a vysmívající se pohledy. Jen potrapte maličkého Trumana. Parodie na svět mimo tyto stěny.

Všichni spí. Šuplík se otevřel a na jeho vršku bylo plato. stejně jako loni.
Chci vědět víc.
Hodiny se jeví jako roky. Vlastní sféra s překroucenými fyzikálními zákonitostmi. Má to vlastní rozum.
Daniel věděl o čem mluví.Taky jsem jako takový malý kovový klíček, který prostě spouští mechanismus hodin a uvádí figurky do pohybu. Beze mě jsou to jen hodiny. Prostě ukazují čas.

Potřebují mě aby panáčci pohli předvádět svůj taneček. Moje malé soukromé vystoupení.

Až tu nebudu, opět ulehne do zimního spánku.
Dokud se znovu neshledáme, Medocu.
Kdo sedí v té židli?
Poslouchá telefony.
Zásobuje lékárnu.
Já jsem zhasínal.
Proč se lidi bojí půd a sklepů?
(ježci, jenom ježci)
Někdo vypouštěl vanu.
Nebyla napuštěná.
Někdo položil telefon.
Nikdo u něj nebyl.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama