L. Vše/bezmocný

5. července 2017 v 1:23 | L. |  L.
Tak já tomu nerozumím.
CO teda jsi?
Můj duchovní vůdce?
Moje zhouba?
Dáváš mi znamení, nebo se mě jen snažíš z nudy a zhýralé zábavy porazit ve své špinavé hře?
Jsi ke mě upřímný, nebo si ze mě tropíš šprťouchlata?
Ty jsi ze mě udělal, toho kým jsem teď, to všechno ty.
To ty jsi mě zformoval.
Otázkou je, zda jsem tvou trofejí, či deus ex machina na celé té pozemské šachovnici.
Tahem mou figurkou ve tvaru neškodně vypadajícího koníka z pole f6 na e8 by's rozhodil a ve finále i porazil jakéhokoliv soupeře by ti vesmír přidělil.
Jsem tvoje hračka. Otázkou je, zda jsi holčička v růžových šatečkách, která mě bere na výlety a pečuje o mně jako o dítě, nebo chlapeček co se v hračkářství tváří jako budoucí nejlepší kamarád, a pak mi nemilosrdně utrhá nožičky i ručičky a přetvoří mě k obrazu svému, načež mě jako hotové dílo s nezájmem hodí na dno truhly na hračky, kterou už neotevře, pokud do ní nebude chtít pohodit další oběť?
Kým z toho chceš abych byl?
Třeba jsem ty.
Třeba chci být ty.
Všemocný.


Ty cítíš že stěny mezi námi se ztenčují.
Víš, jsou vážně velmi tenké,
chvílemi moc tenké,
ano až příliš tenké.
Tenké jako aluminium. Jako hliníková folie. Jako mokrý igelit. Téměř cítím tvůj dech na svém zátylku, a nevím, zda je mi to příjemné. Nahání mi hrůzu.
Na druhou stranu je to to jediné, co ve mně na tomto světě vyvolává náznak respektu.
Takový, jaký máte když jste ještě jinošský faun a paní učitelka vás praští přes ruce pravítkem. Takový, jako když na vás poprvé v životě zvýší hlas váš otec. Omamný. Je ale upřímný?
Rozhodni sám.
Ať je to tak či onak, jsem stále tady. Jako věrný služebníček a odporný patolízal.
Možná se jedná spíš o zvědavost než respekt. O neukojenou celoživotní touhu po poznání, kterou stimuluješ mou šedou kůru mozkovou. Klepu se vzrušením jako školačka před svým pohledným profesorem, když se objevíš.
Nevím ale, zda jsi hodný pán, co mi zavolá policii, když mě našel ztraceného ve městě, nebo mě lstivě a se slinou u pusy hodí do kufru své dodávky a odjede pryč tak rychle, že gumy zaskřípou o asfalt a zanechají za sebou ohnivou lajnu.
Cítím se nejistě, ale přesto si od tebe bonbon vezmu.
Nevím, jaký scénář z předešlých se odehraje. Mám prostě rád sladkosti. Děti neplánují dopředu. Jsou to koneckonců jen děti, to ty máš být ten rozumný dospělák. My o vašem velikém složitém světě přece nic nevíme. Naše problémy se týkají báboviček v písku. Ty řešíš politiku a další slova, které sice slýchám v televizi, ale nerozumím jejich významu. Pouze vyciťuji jejich důležitost a serióznost.
Jsi pro mě nevyzpytatelná a neprozkoumaná slepá oblast na mapě.
Hic Sunt Leones.
Ještě dlouho jí neprozkoumám, nevím, jak to tam chodí. Proto nevím, co se stane. Vím jen to, že jsem si ten kurevský bonbon vzal a teď čekám, co bude dál.
Čas se zastavil.
Nevím na jak dlouho. Vím jen, že až milosrdný divák bude chtít ukončit mé trýznění, zmáčkne play a já buď skončím doma u maminky, nebo ve tvém sklepě plném hoven a dětských kůstek.

Čím jsem vystoupil? Jak jsem si zasloužil tvou pozornost? Znamená to že jsem vyjímečný, nebo že jsem příšerná lidská bytost, co si zaslouží smažit se v plamenech pekelných?
Prosím mluv se mnou.
Já tvým náznakům nerozumím.
V šifrách jsem sice vždycky vynikal, ale ty jsi evidentně lepší.
Nebo mě jen záměrně mateš?
Baví tě trápit mě šílenstvím z nevědomosti a nejistoty?
Pozoruješ mé bezcílné bádání po pravdě s mísou popcornu a úlisným úsměvem na tváři? Nebo se mě snažíš ze všech sil a pšemi prostředky navést?

Jsi ten, kterým chci být.
Jsi tím, kým jsem býval.
Jenže to už je dávno.
Déle, než je milé.
Býval jsem jako ty. Trápit myšky v labyrintu mě taky vždy bavilo. Ti velcí se prostě vždycky baví na úkor těch malých. Pořád mě to baví. Vždycky jsem si vybral jednoho favorita a toho nechal přežít. Pak druhou, která mi lezla krkem a tu utrápil k smrti. Děláš to tak taky?
Jsem tím bejnamínkem, nebo..?

Neužívám si úlohu myši. Ale pokud nemám na výběr, chci být myš, co se stala krysou. Myš, co sežere ostatní kolegy v bludišti, jen aby se ujistila, že sýr a spása budou její. Nabízíš obojí. Pomyslný ementál plný poznání a neomezených možností a vykoupení z tohoto světa pod tvým mentorským vedením. Nauč mě, jak být zase tím, kým jsem kdysi býval. Kým jsem býval dřív, než to všechno začalo. Vrať mi ten život, který si mlhavě pamatuju.
Nebo ukonči moje hladovění, protože tu nemám ani okna a ty kostřičky páchnou. Jen se už vyjádři, muži dvou tváří (ono se to rýmuje!)

Mluv, prosím.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama