Nikdy nekončící večírek

24. července 2017 v 21:05 | L. |  L.
Vrátil jsem se do vraku lodi. Do chřtánu netvora. Přímo do očka pastičky. Tak mě tu máte, aktivační klíček vklouznul do zámku jako namazaný olejem a dnes v noci se všechno vrátí do starých kolejí, jakoby se vůbec nic od mojí poslední návštěvy nestalo. Jako by se čas zastavil. Konec konců, tady se přece zastavil. Žádnej tu neexistuje. Všechno se tu odehrává naráz a zároveň. Téměř tu vidím sebe, když jsem tu byl před rokem. Ležím v posteli a sleduju židli. SLeduju tu židli v rohu. Je prázdná, ale někdo v ní sedí.
Můj malý soukromý hotel Overlook. Není asi tak velký, ale večírek tu probíhá taky a je rozjetý úplně stejně. Jen nevím, jestli tady někdy k odmaskování dojde. Na to tu nejsem tak často a dlouho. Jen jednou nebo dvakrát do roka.
Jen díky starým zápiskům a půoznámkám si pamatuju, jak to bylo všechny ty roky silné. Někdo by možná řekl, že tu straší. Ale já vím, že je to něco mnohem vzácnějšího a jedinečnějšího. Něco většího. Proč se dobrovolně vracím?
Vždycky jsem na pokraji šílenství a přeju si umřít. První noc je vždycky jen aktivace dění. Židle, sklep, zrcadlo, šuplík. Druhý den přijde ta prokletá televize a pak se všechno rozjede naplno. Zprávy se točí jenom pro vás. Moderátoři nekoukají do kamery, ale přímo do vaší duše. šuplíky se otvírají a nabízí vám to, co celou dobu chcete. Podivné indície se dají najít po celém domě. Ani si teď nevzpomínám na všechno, co se tu odehrálo. Vzpomínám si na střípky, na záblesky, co se občas objeví. Ale pravda je jenom v těch denících. Ve všech mých zápiskách. Poznámky, skicy, obrázky, nářky a poznatky. Je to jako být uprostřed divočiny a zjišťovat dosud nepoznané detaily o divé zvěři.
Bojím se tu. Ale vždycky se vrátím.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama