Krysí Kluk

19. srpna 2017 v 17:33 | L. |  Poezie
Jmenuju se Lucas,
Pro známé jsem Luke,
Ale ti, co mě lépe znají,
Říkají mi Krysí kluk.

Nerozumím lidem,
Ale krysám alespoň trochu,
Ještě aby ne,
Doma jich mám celou tlupu.

Černou, bílou, šedou, hnědou,
A tak pořád dál,
Stále mi tu přibývají,
Jsem spíš Krysí Král.

Nechovám je ale v klecích,
Lezou kam by rády,
Spíš než jako mazlíčky,
Mám je jako kamarády.

A občas když jsem potichu,
A poslouchám potají,
Slyším své malé přátele,
Jak si spolu šeptají.

Šeptají si o všem možném,
Ale hlavně o mně,
O tom že jsem dokonalý,
Přesně ten pravý pro ně.

Dnes v noci za mnou jedna přišla,
A řekla mi strašné zprávy,
Muž přes ulici je prý vrah,
A chce zkoncovat s námi.

Prý si mám vzít benzin,
A nějaké sirky,
Bude to raz dva řekla,
Hotové během chvilky.

My tě chceme jenom chránit, pane,
Jsme přece tvá rodina,
Musíš si ale pospíšit,
Odbívá pátá hodina.

Už určitě brousí nůž,
Z našich kůží udělá šaty,
A nejde jenom o nás,
Tu tvojí chce prý taky.

Udělal jsem co mi řekla,
Za pár hodin siréna,
Byl jsem hodně nervózní,
Až mě chytla migréna.

Nikdo nemá podetření,
Všechno prošlo hladce,
Má rodina je na mě pyšná,
A to chutná sladce.

Dneska za mnou přišla jiná,
Říkala mi hrozné věci,
Že tu byl muž když jsem spal,
A do mozku dal mi štěnici.

Prý to ale vyřeší,
Dala mi svou dobrou radu,
Prý ten signál přeruší,
Čepice ze stříbrného alobalu.

Jde to takhle nějakou dobu,
Chrání mě a opatrují,
Já jim jejich lásku vracím,
A péči jim opětuji.

Nedávno jsem ale slyšel,
Že kují na mě pikle,
Prý nemám žádné podezření,
Tak skoncují to rychle.

Já ale nejsem žádný blázen,
Nenechám se napálit,
Stejně jako souseda,
Je můžu všechny zapálit.

Mám ale teď lepší nápad,
Zašel jsem si do krámu,
Všechny krysy ještě spali,
Bylo brzo po ránu.

Koupil jsem si lahev jedu,
A schoval jí do balíčku,
Jsou to ale chytré myšky,
Našli jí tam za chviličku.

Ptali se mě, co to znamená,
Co že to chci udělat,
To máme za svou oddanost?
Chceš nás všechny oddělat?

Očka se jim leskly,
Chtělo se mi plakat,
Brečel jsem a omlouval se,
Tak nechali to plavat.

Všichni jsme se udobřili,
Lahev jsem zlostně odhodil,
Nemohl jsem jí už vidět,
A tak jsem jí vyhodil.

Když dělal jsem si večer čaj,
Tak divil jsem se moc,
Když někdo zazvonil na dveře,
Byla přece skoro noc.

Došel jsem až dolů,
Dveře otevřu dokořán,
Žádný pozdní host,
Jenom tmu tu mám.

Děcka jedny pitomý,
Jak já je nemám rád,
Vracím se zpět do kuchyně,
Můj čaj je už akorát.

Asi jsem ho nechal dlouho,
Má zvláštní hořkou pachuť,
To ale není nic co nespraví,
Kostka cukru na chuť.

Místo rána,
Vynesu odpadky hned,
Když ho snesu dolů,
Vidím, že chybí jed.

Před očima mám mlhu,
Slyším tichý smích,
Tohleto si nezasloužím,
Byl jsem jedním z nich.

Upadl jsem na schodech,
Ptám se proč to dělají,
Oni ale neodpoví,
Jen šeptají si potají.

Když přišel pan domácí,
A viděl jak tam ležel,
Od smradu rychle utekl,
A na policii běžel.

Pan policajt tělo zkoumá,
Do notesu si píše,
Muž, svobodný, žádná rodina,
Ani domácí zvíře.

V kapse měl prý lahev jedu,
Sebevražda to mohla být,
Měl prý psychické problémy,
Tak třeba už nechtěl žít.

Chyběly mu obě oči,
Měl ohryzanou kůži,
Nejspíš ho našli myši a sežrali je,
Tomu nebohému muži.

Po krysách ale ani stopy,
Prý o nich v práci mluvil dál a dál,
Nikdo je ale ještě neviděl,
Přísahali by, že bydlel sám.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama