Molotovův Koktejl

31. srpna 2017 v 7:03 | L. |  Poezie
Co se ze mě stalo?
Z ostudy mám kabát,
Co však ale můžu dělat,
Nic, tak půjdu se zas navát.

Nenávidím muže v zrcadle,
Starej smrdutej trouba,
Pod očima škála šedi,
Pleť jako stará houba.

Jeden den je jako druhej,
A já nechávám se unést proudem,
Zkrátka pluju bez protestů,
Než stanu před Božím soudem.

Je tomu už rok,
Co se mnou má žena není,
A jsou to už roky dva,
Co propil jsem rodinné jmění.

A že ty prachy vrátím,
Jsem naděje prost,
Svůj boj už jsem vzdal,
Už mám tak nějak dost.

Tak, Bože, dej mi znamení,
Nebo jenom náznak,
Posaď mě zpět na koně,
Potřebuju zázrak.

A nebo mě zkrátka zabij,
Nenech mě už trpět znova,
Namíchej mi poslední koktejl,
Dej mi třeba Molotova.

Chci mít za co bojovat,
Chci mít zase naději,
Jenže to je zbožné přání,
Tak mrtev budu raději.

Vždyť nemá cenu, přátelé,
Plakat nad rozlitým pivem,
To co jsem si nadrobil,
Vyžeru si s klidem.

Všechno má své následky,
Bída a smrt jsou moje,
Vždyť stejně všechno směřovalo,
Do hromady hnoje.

Zkrátka jsem to všechno posral,
Bůh druhé šance nedává,
Tak míchej, míchej, barmane,
Ať to se mnou zamává.

Do lahve trocha lektvaru,
Z hrdla látka vede dolů,
Koktejl hezky zazátkujem,
Vezmu si ho, prosím, domů.

Není sic rok třicet devět,
Pro klasiku mám však slabost,
Cítím se jak finský voják,
Co spravedlnosti chce činit za dost.

Nemám ale v merku sověty,
Mám nicotný cíl,
Svým cílem jsem já sám,
A vždycky jsem jím byl.

Nezáleží přece na tom,
Zda utopím se v kořalce,
A nebo do pekel dorazím,
Na plamenné motorce.

Zamknout dveře,
Okna po celém bytě zavřít,
Připálit šátek ve flašce,
A pak s ní o zem silně praštit.

Je to přece jednoduché,
Proč jí má ruka nehodí?
Chce snad zůstat v téhle špíně?
A nebo snad marodí?

Pusť jí na zem, všivá haksno,
Jak rosol se tu neklepej,
Jen povol prstů sevření,
Ty blbej srabe prokletej.

Co je s tebou? Chceš snad zůstat?
Miluješ snad tuhle špínu?
Máš ráda být odpadem?
Oceňuješ žal a bídu?

I když v ruce mám vstupenku ven,
Stojím jako solný sloup,
Ne a ne s ní o zeď prásknout,
Nemůžu se ani hnout.

Možná je to Boží vůle,
Mojí ruku zastavil,
Jaku ruku Abraháma,
Když před zkoušku ho postavil.

Třeba nejsem zatracený,
Třeba mi dal druhou šanci,
Třeba dám se zase do kupy,
Třeba najdu práci.

Pustím tedy kohoutek,
Uhasím smrti plamen,
Pán nademnou nezanevřel,
Zvolávám mu Amen.

Jdu do postele jako nový muž,
Ani panáka teď nechci,
Nechci zklamat Pána Boha,
Když dal mi další šanci.

Už nikdy ani kapičku,
Zítra začnu s prací,
Už vidím jak platím dluhy,
A žena se ke mě vrací.

Pálím cigaretu vítězství,
Popel mizí jako obavy,
Kouř bledne jako moje strachy,
Mou mysl plní představy.

Usínám s dobrým vědomím,
Že všechno se zlepší,
Život mi dal druhý dech,
Odteď bude lepší.

Ve čtyři hodiny ranní,
U domu houká sanita,
Vše seběhlo se rychle,
Stačila jen minuta.

Tělo muže v igelitu,
Z oken černý dým stoupá,
Policista píše zprávu,
Červený hasičák zběsile houká.

Nebojte se, vážení,
To tu máme v jendom kuse,
Tohle je tento týden potřetí,
Co někdo usnul se špačkem v puse.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama