O králících a lidech

3. srpna 2017 v 1:22 | L. |  Poezie
Už mě to tu nebaví,
Žadoním o milostivou smrt,
Asi nejsem typ na život,
Však z něho mám stejně prd.

Nechápu vůbec nic,
Nelíbí se mi v téhle době,
Nenávidím ostatní
A nerozumím sobě.

Nerozumím lidským citům,
V kapse nosím myšičku,
Pročpak že se nehýbe?
Zabil jsem jí, hošíčku.

Já jsem ale vážně nechtěl,
Rozdrtit ji na kousky,
Chtěl jsem jí jen pohladit,
Když měla tak sladké vousky.

Chci se zavřít do jeskyně
Do sarkofágu, nebo rakve,
Do hluboké nory v zemi,
Kde králíci žerou mrkve.

A já se k nim přidám,
Stanu se jejich králem,
Rozkošná to představa,
Už se tam vidím málem.

Ušákům budu laskavý,
Ale přísný vládce,
Však nemůžou si také myslet,
Že vše projde hladce.

Radši budu chroupat tuřín,
A hrabat se v blátě,
Než žít na povrchu s lidmi,
V tomhle či jiném státě.

A čelit rozmarům a problémům,
Zkrátka všem tupým lidskostem,
Nechci se toho účastnit,
Čelit normám, povinnostem.

Chci tu jen stát v koutě,
Jak čekanka čekat,
Proplout životem po svém,
Na okolní svět nedat.

Jenže lidstvu neutečeš,
Vším tím musíš projít, kluku,
I když budeš chtít skočit z mostu,
Nebo spolknout kulku.

Však králem všech králíků,
Můžeš i tak být,
Vždy když zavřeš oči,
Zkrátka když nechceš bdít.

Tvá liduprázdná nora,
Nezná žádné zákony,
Neplatí tu status quo,
Pustí z úzdy démony.

Tady život není nuda,
I když je to jenom nora,
Je v ní víc než můžeš vidět,
Když koukáš se takhle shora.

Neexistuje tu čas,
Ani následky žádných činů,
Zůstaň tady s námi, Alenko
v říši divů!

Já vždy když zavřu oči,
Vidím svůj osobní šerý svět,
Své králičí království,
Odstěhoval bych se hned.

Ale nic netrvá věčně kluku,
A vím, že raději zemřít,
Jenže dřív nebo později,
Ty oči musíš otevřít.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama