Cizinec

4. září 2017 v 5:35 | L. |  Poezie
Nerad bych vás rušil, madam,
Ale jsem ve městě nový,
Kde naleznu cestu ven,
Kudy se pryč chodí?

Muzeum je tamtudy!
Na to jsem se neptal.
Mám tři krásná vnoučata!
Pardon, že jsem se zeptal.

Prosím, pane, máte čas?
Jsem tu trochu zmatený,
Nikoho tu ještě neznám,
Jsem úplně ztracený.

Přijel jsem jen na víkend,
A nemůžu se dostat ven,
Nemůžu najít cestu z města,
Ani nevím, kde teď jsem.

Jdi prostě dál, mladíku.
Nojo, jenže kam?
Prostě najdi cestu ven.
Aha, moc děkuju vám.

Mladá slečno,
To musí být osud,
Vy určitě mi pomůžete,
Jak dostanu se odsud?

Sory aj dont andrstend.
To jsem si mohl myslet.
Áj dont hef e tájm for dys.
Však jo, to já jakbysmet.

Už toulám se tu spoustu let,
Cestu nenašel jsem ještě,
Navíc nemám žádného,
Kamaráda do deště.

Ptát se na cestu je k ničemu,
Jedna rada blbější než druhá,
Nikdo mě tu nemá rád,
Jsem za toho co pořád zkuhrá.

Kdo by ale nezkuhral,
Kdo by si dal pohov?
Kdyby byl sám v cizině ztracen,
Tohle oni neřeší, je to jejich domov.

Můj domov to ale není,
Nevím ale kde je, už si nevzpomínám
Ani nevím, kam chci jít,
Když tomu tady sbohem dám.

Tím se ale trápit nemusím,
Cestu stejně nejspíš neobjevím,
Přestanu se asi snažit,
Prostě to vzdám, polevím.

Zůstanu sám v cizím městě,
Cizími lidmi obklopen,
Budu si žít cizím životem,
Cizotou zkrátka zatopen.

Řeč mě nikdo učit nechce,
A já stejně zájem nemám,
Chci někoho kdo mluví MOJÍ řečí,
Však nikoho takového neznám.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama