křeček v kouli

21. září 2017 v 15:55 | L. |  L.
Pletou se mi hranice mezi realitou a mým světem. Stále méně rozumím lidem. Dal bych si dávku, alkohol už nepomáhá. Což samozřejmě neznamená, že jsem s ním seknul, haha. Všichni mi děsně pijí krev. Každý něco chce. Každý něco očekává.
Lidská interakcce mě navýsost unavuje. Lidé si mě hází mezi sebou a já se na ty chvíle měním jejich verzí sebe sama, takovým jakým si to přejou. Neříkám, že to není asi běžné, ale jen to, že já nechci být součástí tohoto rituálu.
Chci se sjet, pořádně, chci pohledět pánu Bohu do tváře. Chci mu říct, že to pěkně posral. Nemá tvořit vadné součástky. Nebo jim má svět přizpůsobit. Jenže od posadil kočku na kolo a řekl jí, ať jede. To, že kočka dolů nedosáhne, ani si neuvědomuje, co vlastně dělá, to je už její starost.
Mám svou milovanou, svojí Bibi, ale přesto se cítím děsně sám. Cítím se jako bych žil v pomyslné plastové kouli a všechno pozoroval ze svého koutku. SOučístí světa, ale stále v izolaci.
Nějak mě to nebaví. Není to ani trochu super. Ani. Malinko.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama