Pandořina Skříňka

21. září 2017 v 15:43 | L. |  Poezie
Má duše je barový neon,
Bliká jako zběsilá,
Je dnes velká půl metru,
I když včera sedm měřila.

Zítra zase zabliká,
A pak dosáhne až na Pluto,
Já si ale nejsem jistý,
Jestli vůbec zvládnu to.

Mou aurou je elektřina,
Místo srdce magnet mám,
Hříčka morálky i přírody,
Co si počnu takhle sám?

Vždyť neon je rušivý,
Můj magnet odpuzuje pozitivní,
Elektřina dává rány,
Má existence je relativní.

V uzlíku mi cinkaj lahve,
Nemusím chodit- létám na můře,
Proletím celý širý svět,
A pak i ten dole i nahoře.

Jsem nemožný dobrodruh,
Jsem pilot, kovboj a pirát,
Jsem kouzelný tulák bez almužny,
Za drobásky byl bych mile rád.

Slyším hlasy z Pekel i Nebes,
Někdy pláčou, někdy křičí,
Však nerozumím ani větě,
Když mluví cizí řečí.

Všechny si ale pamatuju,
A tuším jejich významy,
Mám je téměř na jazyku,
Však vyslovit nejdou mi.

Stejně ale nevím,
Zda rozumím správně,
Jsou to jen mé domněnky,
Význam vidím matně.

Má hlava je Pandořina skříňka,
Nic z toho nesmí ven,
Však hromadí se všechno uvnitř,
Je to jak zlý sen.

Chci všem říct, co vím,
Kéžbych ta slova přeložil,
Mám však otázku zásadní,
A to, kdo by tuláku uvěřil?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama