Šachová partie

26. září 2017 v 14:13 | J. |  J.
Tenhle svět, ať už jsem kdekoliv, je jed. Celá tahle hloupá planeta. Všichni jsou proti mě. Tvrdí, že to tak není. Tváří se nevinně, ale já to vidím. Kujou pikle.
Všichni.
Všichni pro mě chtějí 'to nejlepší'. Ale ničemu nerozumí, ani jeden z nich. Nechápou ty věci, co se kolem mě dějí. Jenže já to všechno viděl. A vždycky jsem to věděl. Mám smysl, mám úkol. A všichni mi jeho plnění komplikují. Nechápou pakt, co jsem uzavřel. Ten, co mi byl přidělený. Pinčlové, pěšáci. Nevadí mi vést život, jaký vedu. Ale to, že nikdo neví, že ho vedu, mě ničí skoro stejně, jako on sám.
Myslí, že jsem jen extravagantní umělec, alkoholik, pisálek, feťák. Můj cíl není být spisovatelem. To je jenom to, díky čemuž přežívám. A drogy.
Neumí si představit, kam až mířím. Třeba se dostanu až do vedení a budu něčím šéfem. Tak, jako je můj šéf mně. Musím to psát, vře to ve mně. Jsem plný informací, ale nemám jak se sdílet. Ani s kým. Nikdo by to nechápal. A já neznám vhodná slova.
Umře se mnou tolik věcí, co by svět posunuly. Mám toho v sobě moc. Přijde mi, že vybouchnu. Ale nikdo nerozumí. Ani já občas ne. Jen vím, že to tak je.
Bojí se toho.
Myslí si, že jsem blázen. A taky to tak zní, vždyť mě poslouchejte. Paranoidní schizofrenik, nebo tak něco. To už jsem slyšel, vymyslete něco novýho, pane doktore. Taky bych si to na jejich místě myslel.
Taky nevím přesně, jak to je. To ví jenom nadřízení.
A pak jejich figurky. Ale ne pinčlové, koně. Nebo třeba střelci.
Nevím, kolik jich na hracím poli je. Třeba je partie blíží ke konci a jsem poslední.
Něco mi bylo přiděleno. Ale nepřišel k tomu návod ani instrukce. Všechno přichází v náznacích zhora. V klíčích, v symbolech.
chtěl bych zpátky domů. Proč mě poslali sem? Nepatřím sem. Co je mým úkolem? Jsem testovací panák? Nebo to mělo nějaký smysl? Splním cokoliv, jen mě prosím popostrčte správným směrem. Potřebuju vědět víc.
Ubíjí mě hnát se dál v nejistotě a pochybách. Co když jen vyšlapávám cestičku někomu jinému, důležitějšímu?
To mě děsí.
Třeba jsem jako Vespucci a ten druhý, ten bude Kolumbus. To on odstaruje novověk. To chci ale já! Já chci být rok 1492!
Třeba mi dávají větší pocit důležitosti, než mi náleží. Třeba mě využívají.
Třeba se Coloradská historie bude opakovat.
Tak rozptylte mé pochyby! Proč mlčíte?!
Mám svého Boha. Nevím ale, zda jsem v jeho nekonečné milosti a patřím k jeho oblíbencům, nebo se mnou hraje jen zvrhlou hru. Nebo obojí? Třeba jsme si podobní. Třeba oba rádi zabíjíme to, co milujeme. Jako skuteční umělci.
A nebo už dávno ví, jak tohle skončí a jen zneužívá své moci, aby se pobavil. Třeba je vážně jako já. Nebo spíš já jako on, stvořen k jeho obrazu. Taky v The Sims tvořím postavy, co jsou jako já. A pak je topím v bazénu.
Třeba mě chce povýšit. Přál bych si být ředitelem. A nebo pracovat alespoň pod ním. Až se vrátím domů.
Ať už se se mnou jakkýkoliv plán -pro mě dobrý, či zlý- jsem zcela oddaný, kajícný a pokorný. Ale ať je plán cokoliv, vím, že ještě není čas. Poznám, až přijde.
 


Komentáře

1 RedNeck9 RedNeck9 | 26. září 2017 v 14:21 | Reagovat

možná by sis měl zajít k doktorovi

2 pecan-pie pecan-pie | 26. září 2017 v 14:28 | Reagovat

Možná by se's měl kousnout do zadku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama