Zdechlina a její idea

26. září 2017 v 14:11 | L. |  Poezie
Život, marný hon za přeludem,
Jehož podstatu vlastně nikdo nezná,
Přelud, co nám přinese uspokojení,
Ale na konec ho nikdo nemá.

Však z ducha neztratí se nic jak z hmoty,
Z hmoty, která zhnije v zemi,
Ať krásný jsem či ošklivý,
Osud je pevný, nevyhne se mi.

Ta kupa kostí plná červů,
Tak i ty vypadat budeš,
Protože ani ty, čtenáři,
Se osudu nevyhneš.

V hlíně tvoje úspěchy,
A minulost nemá smysl,
Tam nemá význam tvůj mrzký peníz,
Nebo třeba bystrá mysl.

Hmota nemá podstatu,
Co jí má, to už tu není,
Duše nemůže zemřít,
Ta nepije ani nejí.

Hmota mění podoby,
Jiné identity zastává,
Však tvůj duch nekonečný,
Ta idea vždy zůstává.

To, kým skutečně jsi,
Není postavení ani vzhled,
To zplesniví v hrobě s kostmi,
A v zapomnění padne hned.

Nafouknem se, budem páchnout,
Oči nám sní mouční červi,
Tak s prací nebo manželkou,
Nemusíš mít vůbec nervy.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama