Fňukna

12. října 2017 v 18:30 | L. |  L.
Jsem unavený, ale neusnu. Chci něco dělat, ale nemám na to energii. Ležet mě nebaví. Všechny pozice sezení jsou nepohodlné a kroutím se jako červ. Když mám otevřené oči, klíží se. Když je zavřu, ponoukají mě k otevření. Světlo mě dráždí, tma mě provokuje. Nedaří se mi opít, ale ani nejsem střízlivý. Nenávidím tenhle odporný střed, nenávidím šeď.
Nemám dobrou náladu, ale ani špatnou. Mám hlad, ale jsem přejedený. Mám spoustu věcí na práci, ale nedělám nic z toho. Raději sedím a dál se nudím, protože k práci nemám sílu ani motivaci. Chci se sjet. Chci se konečně opít. Chci zábavu, chci apokalypsu, chci NĚCO. Ale ve skutečnosti nechci NIC.

Od léta žiju v nekonečné apatii a nenávidim, když na to někdo upozorňuje. Nechci se omlouvat za svojí odměřenost a chlad. Je to moje součást. To to nikdo nedokáže zkousnout? Musím potlačovat skoro všechny své stránky aby mě lidi snášeli? Nemůžu být odměřený a nemluvit, ale zároveň je i špatně, když svoje smutky a obavy ventiluju. Nebaví mě náznaky, že na to nikdo není zvědavej, že nevědí co s tím, nebo at zajdu k doktorovi.
Jakmile jde ale o problémy jejich, na svěřování není přece nic špatného. Je to samé boohoo tamto, blaablaa tohle. Jsem jako kněz ve zpovědnici, ale k lavici mě nikdo připoutal a všichni pořád chodí a mluví a mluví a mluví. Ale když mluvím já, ''utápím se v zoufalství a depresích'', ''moc to prožívám'' a ''nudím se''.
No, asi se nedivím, že to nikoho nezajímá.

A přesně proto fňukám sem, haha.
No co? Nezajímá vás to? Vyplačte mi řeku.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama