Paranoia

20. října 2017 v 2:37 | L. |  Poezie
Jsem žárlivec,
Moje láska koroduje,
Pod vlivem hrůzné paranoie.

Stokilové závaží,
Mi visí těžce na plicích,
Když moje láska povídá,
O jiných holkách nebo klucích.

Když jí přijde zpráva,
Tak se mi dech krátí,
Stejně jako když o pět minut později,
Se domů pozdě vrátí.

Žárlím na spolupracovníky,
Žárlím na rodinu,
Žárlím dokonce i na lidi,
Co zná jenom hodinu.


Žárlím na postavy knize,
Žárlím na lidi v televizi,
Tenhle způsob vztahu,
Nesplňuje mojí vizi.

Vím, že jí můžu věřit,
A vím, že mě miluje,
Však můj mozek naivní,
Si scénáře maluje.

Říká, že mě ani nechce,
A že když přijde na sex,
Myslí moje milovaná,
Jen na svého ex.

Žárlím zpětně na její minulost,
Na každého, koho znala,
Na všechny hezké cizince,
Se kterými pokec dala.

Ta paranoia mě zžírá,
A nechce nechce odejít,
A tak radši pro jistotu,
Musím se s ní rozejít.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama