Leden 2018

Sayonara

2. ledna 2018 v 0:15 | L. |  L.
Tenhle blog měl jednoduchou, ale důležitou funkci. Měl mi sloužit jako místo, kam můžu beztrestně a bez následků psát cokoliv, co mě napadne. Teď se bojím. Ti, co tohle čtou pravidelně (nemyslete si, že se schováte, vidím vás ve statistikách) si určitě všimli, že moje psaní sem už není, co bývalo. A vysvětlení je prosté. Už mám strach. Můj blog už není zcela anonymní a já mám tak nějak bobky sem psát cokoliv niternějšího. Takže tímto příspěvkem se asi loučím. Pokračovat ve psaní budu buď na novém blogu nebo kamkoliv jinam. Ale už ne sem. Tím neříkám, že už sem nikdy nic nenapíšu, tím si jistý nejsem. Ale už se tady od toho nedá očekávat nic procítěného. Příspěvky před půl rokem byly úplně o něčem jiném, než jsou teď a já si prostě nemůžu pomoct. Jsem ovlivněnej a jakmile nemám úplnou svobodu, celá tahle akce ztrácí svoje terapeutické účinky. Už to není nic jiného, než moje náhodné myšlenky a stížnosti. Což se občas hodí, asi sem občas ještě něco přidám, ale... ale už to není co to bývalo.

Takže sayonara, debílci.